When anthropophony intrudes on biophony, one seldom notices harmony; but Šenkyřík is a gracious listener - A closer listen

acloserlisten.com/2023/04/02/tomas-senkyrik-jaro-spring/

----------------------

Jaro / Spring
The album brings a collection of field recordings from 2016-2022. The basis is recordings of dawn chorus, the time when
the landscape awakens. In the years 2016-20, mainly for family reasons, I did not have the opportunity to travel. I recorded
more in the places where I live or where I spent my childhood. I tried to pay close attention to the soundscapes surrounding me.
How the sound environment of our everyday life changes over time, in the seasons, at different altitudes, with changes in the weather.
I focused mainly on the sounds of living and non-living nature, i.e. biophony and geophony. In several tracks,
I also notice the interaction of nature sounds with the noise created by human beings. It's fascinating how interesting soundscapes
we can discover in these interactions. If we listen to soundscapes carefully, it can enrich us with new knowledge.
In this way, we can get to know our environment in which we live in more depth. Careful listening can also tell us more about our civilization.

I remember when I started with field recordings, I tried to captured the songs of mother nature, undisturbed by the noise of civilization.
I asked myself, why am I drawn to this kind of field recordings? Why do I "remove" the sounds of cars, planes and trains from my recordings?
I explain it like this: millions of years ago, only inorganic sources resounded our planet. Wind, water, volcanic activity sounded here,
then the developing living organisms were added, which created new unique soundscapes on planet Earth.
This virgin chorus lasted incomparably longer than the planetary industrial cacophony that human beings are creating now.
I am convinced that we all have archetypal soundscapes within us, we naturally gravitate towards their beauty.

Over time, however, I began to listen to the world around me differently. I began to notice the interaction between the songs of
nature and the noise of civilization. I realized that soundscapes can alert us to the problems of our civilization through exact data,
but also emotions, whether it is global warming, unhealthy events in our landscape, drought, and others

From my field recording diary
Last April, I went to a floodplain forest in southern Moravia to capture a bombina bombina at one of the wetlands. No sooner had I settled down on the shore than the bombina bombina starts to call. My son fell asleep in his bicycle seat, it was beautifully quiet, no wind, no people, so ideal conditions. I quickly connected the equipment and started recording. After pressing the record button, I heard a small sport plane approaching me in my headphones. It circled over the wetland and then over the floodplain forest continuously for twenty minutes, yes really twenty minutes. It alternately receded and approached. I cursed quietly and preferably away from the microphones, so luckily my comments are not heard on the recording. The next day I downloaded the recording to my computer and was determined to delete it. But I listened to the recording. Something happened that I didn't expect. From the first seconds, the picture seemed to me as a compositional unit. The hum of the aircraft engine entered the recording with gradually increasing volume and began to create a harmony in the lower frequency band to the call of the bombina bombina. Since then, I listen to nature sounds and the sound environment differently. During the recording session, I took a photo of the location and my son sleeping on the bike. I decided to use it as the cover image for the whole album Jaro because it reminds me of the day I started listening a little "different".

Thanks to: Mirka Šenkyříková, Jan Vitula, Miloš Vojtěchovský, Jonáš Gruska, Kristýna Jamrichová, Jakub Juházs and Lawrence English

CZ
Album přináší kolekci terénních nahrávek z let 2016-2022. Základem jsou nahrávky zpěvů svítání, času probouzení krajiny. V letech 2016-20, zejména z rodinných důvodů, jsem neměl možnost cestovat. Pohyboval jsem se v místech, kde bydlím, nebo kde jsem prožil dětství. Snažil jsem se pozorně všímat, jaké zvukové krajiny mně obklopují. Jak se každodenní zvukové prostředí proměňuje v čase, v ročním období, při různých nadmořských výškách, při změnách počasí Zaměřil jsem se na zvuky živé a neživé přírody, tedy biofonii a geofonii. V několika nahrávkách si všímám interakcí přírody s hlukem, který vytváří člověk. Je fascinující, jak zajímavý zvukový svět můžeme v těchto interakcích objevit. Pokud mu budeme pozorně naslouchat, může nás to obohatit novým poznáním. Můžeme tak více do hloubky poznat naše prostředí, ve kterém žijeme. Bedlivé naslouchání nám také může více prozradit o naší civilizaci.

Vzpomínám si, když jsem začínal pořizovat své první nahrávky, tak jsem se snažil nahrávat zpěvy matky přírody nerušené civilizačním hlukem. Ptal jsem se sám sebe, proč mě tento druh terénních nahrávek přitahuje? Proč zvuky aut, letadel a vlaků ze svých nahrávek vystřihávám. Vysvětluji si to takto: Před mnoha miliony let naši planetu rozeznívaly pouze anorganické zdroje. Zněl zde vítr, voda, sopečná činnost, poté se přidaly rozvíjející se živé organismy, které na planetu zemi přinesly jedinečné zvukové bohatství. Tento panenský chorus trval nesrovnatelně déle než celoplanetární industriální kakofonie, kterou vytváří člověk nyní. Jsem přesvědčen, že zvukové krajiny máme všichni archetypálně v sobě uložené, přirozeně k jejich kráse tíhneme.

Postupem času jsem začal ale svět kolem sebe poslouchat jinak. Začal jsem si všímat interakcí mezi zpěvy přírody a hlukem civilizace. Uvědomil jsem si, že zvukové krajiny nás mohou skrz exaktní data, ale i emoce upozorňovat na problémy naší civilizace, ať už se jedná o globální oteplování, nezdravé děje v naší krajině, sucho a další.


Úryvek z mého field recording deníku:
Loni v dubnu jsem se vypravil do lužního lesa na jižní Moravě, abych u jednoho z mokřadů nahrál kuňku obecnou. Sotva jsem se usadil na břehu, kuňka se začala ozývat. Syn mi usnul v cyklistické sedačce, bylo krásné ticho, takže ideální podmínky. Rychle jsem zapojil techniku a začal nahrávat. Po stisknutí tlačítka record jsem ve sluchátkách zaslechl, jak se ke mně přibližuje malé sportovní letadlo. Kroužilo nad mokřadem a potom nad lužním lesem nepřetržitě dvacet minut, ano opravdu dvacet minut. Střídavě se vzdalovalo a přibližovalo. Nadával jsem potichu a raději dál od mikrofonů, takže na nahrávce moje komentáře naštěstí nejsou slyšet. Druhý den jsem nahrávku stáhl do počítače a byl jsem rozhodnutý, že ji smažu. Záznam jsem si ale poslechl. Stalo se něco, co jsem nečekal. Snímek na mě od prvních vteřin působil jako kompoziční celek. Hučení letadlového motoru do nahrávky vplulo s postupně narůstající hlasitostí a začalo vytvářet ve spodním frekvenčním pásmu harmonii k volání kuňky. Od té doby naslouchám přírodě a zvukovému prostředí jinak. Během natáčení jsem udělal fotku místa a syna spícího na kole. Rozhodl jsem se ji použít jako titulní obrázek pro celé album, protože mi připomíná den, kdy jsem začal poslouchat trochu „jinak“.

Poděkování: Mirka Šenkyříková, Jan Vitula, Miloš Vojtěchovský, Jonáš Gruska, Kristina Jamrichová, Jakub Juházs and Lawrence English